|
Sirotek Féba časně vstala
kohout kokrhal dříve než
bylo obvyklé na Slunci
krvavá skvrna koza se
utrhla vyběhla z chlívka
a meká své protesty k hluchým
uším jetel nedorostl k mlsné
tlamě i pes se zatoulal
v kanálu u silnice objevuje
co k sežrání co nikdo už
nepotřebuje co jen pro psa
dobré ocáskem se usmívá
na žebráka který se probírá
po nehodné noci na schodech
svatostánku láhev prázdnou
stále svírá v ruce ukoptěné.
Blouznivá Féba varovné skvrny
nevnímá kohouta buřiče zařízla
bude vývar posilní toho muže
muže muže Svatý na podstavci
neprotestuje dobře tak je a bude
tulák muž žena žena žena Féba
žebráka omyla z podolku sukně
nastříhala obvazy na rány zanícené
bosé rozpraskané paty namazala
hojivým balzámem k modlitbě
kozí mléko a chleba nejen slovem
živ je pocestný žebrák a Féba
a byl žhavý máj Kenchrej kvetla
jak snadné zapomenout když krev
valí se řečištěm ženských tepen
na Ježíše na Boha modlitba
tichounká netiší nepomáhá
Féba, oddaná služebnice Páně
Hospodina plave pstruhovým
potokem svých snů a tužeb
jen desetkrát, desetkrát cesta
pro měsíc plná tvář a zase
jen srpek úsměv a seknout
a hříšnici ženě Fébě
vklouzne do náruče Ryba
ten věčný symbol víry
a lásky
a naděje.
| 
